Bobkovišeň pěstování a množení

Mnoho zahrádkářů a majitelů pozemků si jistě potrpí na určité soukromí. Kromě klasického plotu, který mnohdy dostatečným způsobem chrání narušitele klidu před vniknutím na pozemek je tu i další faktor, který zkvalitňuje bydlení – živý plot. Proč nežít v harmonii s přírodou a mít pěkné stálezelené ploty okolo celého pozemku na zahradě? Nikdo vás tak neruší a bobkovišeň navíc vypadá pěkně, a dokonce i v určitém období kvete. Pokud máte o pěstování tohoto keře zájem, vše potřebné se dozvíte v následujících řádcích.

Jak tento keř vypadá

Rostlina je vysoká, stálezelená a většinou také kvete. Díky své stálezelenosti se jedná o oblíbeně pěstovaný keř, který patří do rodu slivoní. Česky se můžeme také setkat s názvem vavřínovec.

V přírodě keř nalezneme jak na českých zahradách, ale také na dovolenkových oblastech jako je východní Balkán, Turecko či Kavkaz. Keř samostatně nejlépe roste v horských oblastech, kde rostou bukové lesy. Také má rád vlhká a stinná údolí, aby měl pro svůj růst dostatek vláhy.

Původ bobkovišně

U nás se bobkovišeň pěstuje již od středověku. Keř byl do Evropy dovezen v roce 1546 z Trabzonu. Nejčastěji byla bobkovišeň viděna na zahradách a v parcích šlechty, ale také se objevovala v zahradách kláštěrů napříč celou Evropou.

Druhy bobkovišně

Z původního keře se vyčlenilo několik druhů, které se odlišují jak od stanoviště, tak i od barevnosti květů a plodů. Mezi zástupce patří například portugalský vavřín a bobkovišeň lékařská.

  • Bobkovišeň portugalská

Nejoblíbenější bobkovišeň je u nás Bobkovišeň portugalská nebo také po česky nazývaný Portugalský vavřín, který dle svého názvu ukazuje na původní stanoviště. U nás však roste poměrně dobře a dokáže vytvořit pravidelný tvar se silnými větvemi. Keř se pyšní půvabně svěšenými, tmavě zelenými drobnými lístky, které mají na okrajích červený nádech. Stejně jako listy, i květy vypadají, jako by padaly do stran. Ostatní bobkovišně mají listy i květy rostlé vzpřímeně. Možná pro tuto vlastnost portugalského vavřínu se těší takové oblibě, jelikož vypadá netradičně.

V zahraničí je tento vavřínovec také oblíbený, zejména pro několik druhů, které se z bobkovišně dají vypěstovat. Například formy keře, polokmínku, stromu na vysokém kmeni a tvarům, které se dají upravit dle vlastní představivosti.

Naše podmínky přijímá bobkovišeň skvěle a jelikož je stálezelený, i v zimě je na něj radost pohledět. Při dlouhotrvajících mrazech je však lepší keř překrýt netkanou bílou textílií, která může ochránit listy i kmen před vymrznutím.

Portugalský vavřín nejraději snáší humózní, vlhkou a kyselejší půdu. Není tedy na škodu vedle něj pěstovat i různé jehličnaté skvosty.

Nezapomeňte tento stálezelený keř zalévat celoročně, a to i netradičně v zimě, pokud zrovna není zem zmrzlá.

  • Bobkovišeň lékařská

Některé druhy bobkovišní jsou léčivky. Střemcha bobková neboli Bobkovišeň lékařská je známá už od konce 18. století. Z listů tohoto léčivého keře se připravuje slisováním voda, která působí proti podrážděné míše, zácpě či bolestech. Podávala se do léků nebo do vody po 5-15 kapkách denně. Někteří lékaři předpokládali, že se jedná i o léčivku rakoviny, ale účinky nebyly dokázány. Pokud máte v plánu také využít její léčivé účinky, poptejte se raději lékaře. Sami byste si mohli ublížit či způsobit smrt nesprávným dávkováním. Proto se, byť je druh léčivý pro léčbu nepoužívá.

Jak si z bobkovišně udělat živý plot

Jelikož je bobkovišeň stálezelená rostlina, bude se dobře vyjímat po krajích cest v malém keřovitém zastřižení či jako plot u hranici pozemku se sousedem.

Pro nejlepší tvary bobkovišně je třeba vlastnit zahradnické nůžky na živé loty a rukavice či rovnou sekačku, která při šikovnosti dokáže plot zastřihávat lépe.

Bobkovišeň je vcelku poddajný keř, proto se nemusíte bát i velkého zastřihnutí. Proto je tvorba plotu z bobkovišně jednoduchá. Ze začátku budou keříky malé, a ne moc husté, ale každým rokem budou větve silnější a listů více.

Pokud si chcete pomoct hned od začátku, aby byl plot úplný, můžete mezi bobkovišeň vysadit břečťan či jiné popínavé rostliny, které se rozrostou rychleji, a navíc budou společně vypadat dobře, jelikož bude mít každá rostlina jinou barvu zeleně.

Kdy stříhat

Přestože odborné příručky doporučují stříhat živé ploty v letní době, nejlépe v srpnu či v září, zahradníci stříhají kdykoliv se jim plot zprotiví. Jakmile vám přijde, že je plot moc vysoký nebo některá bobkovišeň roste jinam, kam má, rozhodně ji zastřihněte a nečekejte. Živé ploty většinou snesou řez v jakékoli roční době kromě zimy.

Pokud po střihu plot obroste hezkými zelenými lístky, udělali jste střih správně. Pakliže se ale bobkovišeň bude takzvaně „šklebit“ a nebude na pohled vypadat dobře, nechejte jí delší čas, než se znovu pustíte do úprav a zkuste řez provést v jinou dobu nebo za pomocí jiné techniky. Živý plot většinou stačí stříhat jednou ročně. Pokud chcete, aby vám plot v novém roce vykvetl, nestříhejte jej na jaře, jelikož byste ustřihly i větve, ze kterých pučí květ či plod. V tomto případě je nejlepší provést střih dle příruček v srpnu či hned po odkvětu nebo později na podzim před většími mrazíky.

Pěstování

Jak už bylo řečeno u Portugalského vavřínovce, bobkovišně mají rády vlhké a stinné stanoviště. Mají totiž rády velkou vláhu, takže pokud stanoviště zvolíte na slunci, zalévejte keř častěji. Na rozdíl od jiných keřů je třeba vavřínovec častěji zalévat, aby byl pěkně zelený po celou roční dobu. Pokud nebudete zalévat dostatečně, budou bobkovišni opadávat a reznout listy, které se ale rychle vzpamatují, pokud zálivku doplníte.

Druhy bobkovišně mají rády půdu bohatou na humus, takže často přihnojujte hnojivem na okrasné keře.

Pozor na jedovatou bobkovišeň

Druhů bobkovišní je mnoho. V původní domovině jsou z ní mohutné keře, které se můžou rozrůst do výšky až 6 metrů. U nás se tato odrůda bobkovišně dorůstá metrů dvou. Každopádně nejdůležitější jsou na ní bílé květy a následné plody, které vypadají jako malé drobné pecky. Tyto pecky jsou však jedovaté. Dokonce i list může po promnutí v prstech uvolnit jedovatý kyanovodík. Otrava jak listy, tak i plody byla popsána už v 18. století. Ta se projevuje zčervenáním, zrychleným dýcháním, zvracením, průjmy a bolestí hlavy. Pokud tedy pěstujete podobně popsaný druh, dávejte pozor na děti, které by mohly černé pecky snadno sníst.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *